Jarní putování Pošumavím – středověká tvrz Kašovice
Na malém a nevýrazném vrchu nad vesničkou Kašovice a nad šumavskou říčkou Ostružná se v modřínovém lesíku nachází zřícenina středověké tvrze, ke které se váže pověst o dívce se zlatou hvězdou na čele.
Pouze několik desítek metrů od hlavního silničního tahu z Klatov do Sušice se v nadmořské výšce přes 500 metrů nachází středověká tvrz Kašovice, schovaná před zraky lidí v modřínovém lesíku.
Páni z Velhartic i Rožmberkové
Kdo a kdy přesně tvrz založil, nelze bohužel z dostupných pramenů vyčíst. První zmínka pochází až ze 14. století, kdy byl majitelem Sezema z Kašovic. Po něm tvrz získávají páani z Velhartic, kteří v 2. polovině 14. století nechali původní tvrz strhnout a na stejném místě postavili novou. V 15. století patřila tvrz mocným Rožmberkům.
Podzemí, komnaty i sál
Do současné doby se nám z tvrze moc nedochovalo. Můžeme zde vidět torza tří obvodových zdí, dvou dělících příček a několika oken.
„Stavení bylo čtverhranné a mělo tři oddělení, nebo dvě, jak se to rozličně posouditi může, poněvadž druhé oddělení východní rozděleno bylo příčkou, která šla jen do druhého poschodí, kdežto příčka oddělení západního, dělící první oddělení od druhého, šla až po střechu. V západním oddělení posud lze viděti podzemí, které bylo pod povrchem okolní země a ovšem oken nemělo; přízemí, pokud se zachovalo, také bez oken, a první a druhé poschodí s okny,“ popsal tvrz v 19. století August Sedláček v díle Hrady, zámky a tvrze království českého.
Podle jeho názoru byly součástí tvrze sklepy, komory, několik komnat a ve druhém patře se nacházel sál nebo velká místnost.
Princezna se zlatou hvězdou
Bez zajímavosti není ani fakt, že k tvrzi se váže pověst, která silně připomíná známou českou pohádku Princezna se zlatou hvězdou.
„V dávném čase žil na Šumavě mocný vladyka, jehož žena měla na svém čele zlatou hvězdu. Tato žena měla ze svého prvního manželství dceru jménem Božena, které na čele stejně tak zářila zlatá hvězda… Aby jí nikdo nepoznal, obmotala si bílým šátkem čelo a popelem si pomazala obličej, aby vypadala jako chlapec. Pak se vydala dál k hradu, který ležel na kraji velkého lesa. Byla to rytířská tvrz Kašovice. Když přišla do kuchyně, prosila kuchaře, aby jí umožnil na hradě pracovat,“ cituje informační tabule pověst, kterou zaznamenal František Alexandr Heber (1815-1849).
A jak to bylo dále? To přece dobře známe. Vladyka odjel na ples (podle Hebera do nedaleké Sušice) a Božena se vypravila za ním, oblečená do svých krásných šatů, které ukrývala v lese. Pak přišel na řadu prsten a na dalším plese růžička z perel. Oba dary samozřejmě našel vladyka ve svém jídle. A žili spolu šťastně až do smrti.