Tajemných míst je zde více – vyberte si lokalitu, která vás zajímá, pro její podrobnější popis:

Poklady, tajemné bytosti, ale také tajné chodby. Tajemství, které je ukryto pod zemským povrchem, vždy přitahovalo pozornost a zájem lidí.

Kašperské Hory mají bohatou a zajímavou historii. V době středověku byly významným šumavským centrem, a to především díky těžbě zlata.

Kdo byl první?
Možná se to může někomu zdát divné, ale středověcí zlatokopové nebyli prvními, kdo získával v tomto kraji zlaté bohatství. Kdo a kdy objevil v okolí Kašperských Hor zlato, zůstane asi navždy zahaleno tajemstvím. Někteří badatelé a odborníci se ale domnívají, že se tak stalo ještě před naším letopočtem.

„Jisté však zůstává, že k tomu došlo přibližně dvě století před narozením Krista a že prvními rýžovníky a zlatokopy byli Keltové… Keltové získávali žlutého krále kovů buď rýžováním, nebo sledováním zlatých žil od místa, kde vycházely na povrch,“ uvádí Jiří Waldhauser v knize Keltské Čechy.

Tajné podzemní chodby
Okolí Kašperských Hor je prošpikováno štolami a šachtami, které nemusí být tím jediným, co se v této lokalitě ukrývá před našimi zraky. Objevují se totiž teorie, které hovoří o tajných chodbách, spojující různá místa. K čemu by ale taková díla sloužila? Kdy a kdo je vytvořil?

„Na severní straně Kašperských Hor zase byly zaznamenány indicie tajné podzemní chodby ústící do blízkého hradu Kašperka, ale dál do Sušice je na trase zaznamenáno více náznaků různorodých podzemních chodeb, které snad patřily jednotlivým, dnes už převážně zaniklým tvrzím. Nejpravděpodobnějšími jsou náznaky podzemní chodby ve směru Nový Dvůr, Klepačka, Humpolec, Albrechtice,“ uvádí Miloš Štraub a Jitka Lenková v knize Tajemné podzemí.

Propojení církevních staveb, nebo pohanských svatyní?
Autoři uvedené knihy zároveň dodávají, že se mezi badateli spekuluje také o podzemní chodbě, která propojovala církevní objekty a končila až v jihočeském Vimperku.

Jestliže připustíme názor, že až 99 procent všech sakrálních staveb stojí na místech bývalých pohanských svatyní, pak chodby mohli vybudovat Keltové, kteří zde prokazatelně pobývali. Možná se jedná pouze o spekulace. Na druhou stranu chodba spojující Kašperské Hory a Albrechtice by nasvědčovala tomu, že Keltové s ní mohou mít něco společného. Nad touto obcí se totiž nacházelo jejich oppidum.

Tento článek autora vyšel také na serveru novinky.cz : http://www.novinky.cz/vase-zpravy/plzensky-kraj/klatovy/124-22109-co-vse-muze-ukryvat-podzemi-v-okoli-kasperskych-hor.html

Gotická trojlodní bazilika sv. Mikuláše v Kašperských Horách stojí na místě původního osídlení a je opředena řadou pověstí, které dodávají této lokalitě na strašidelnosti a tajemnosti.

Původní centrum života horníků, dobývajících ze zdejších dolů zlato, a dalších obyvatel se nenacházelo v okolí dnešního náměstí v Kašperských Horách, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale v místě, které je od něj vzdálené necelé dva kilometry.

Magické místo
„Budete si tu připadat, jako byste se ocitli o pár století zpátky. Místo magicky tajemné“, uvádí se na stránkách www.kasperske-hory.cz.

Psychotronik Pavel Kozák v knize Tajemná místa od Blaníku k Sušici uvádí, že Kašperské Hory a jejich bezprostřední okolí jsou situovány podle zvláštní energetické geometrie.

„Je tu totiž dvacet čtyři (!) potenciálních energetických míst, představovaných kostely, kaplemi a křížky, které jsou vzájemně různě propojeny liniemi… Nejvíce energie má místo, kde byl v době gotické postaven kostel svatého Mikuláše,“ uvádí Pavel Kozák.

Zlato a kostel
Pod vrchem Vinice se v dobách raného středověku – a možná i dříve – rozprostíralo tehdejší osídlení. Někdy před rokem 1330 zde byla v gotickém slohu vybudována trojlodní bazilika, na severní straně s hranolovou věží.

Zakladatelem kostela byl Jan Chugner, který je společně s Friderikem, prvním farářem, zobrazen na jedné z dochovaných fresek. Majestátnost a krása tohoto svatostánku je důkazem významnosti tehdejších Kašperských Hor, která bezesporu pramenila z těžby zlata.

Záhada mrtvých
Jedna z pověstí hovoří o ženě, která omylem v nočních hodinách navštívila kostel sv. Mikuláše v domnění, že už je ráno.

„Kostel byl osvětlen a hrály varhany, lidé pilně zpívali. Stařenka si sedla do lavice. Jak se tak dívá kolem, vidí u oltáře cizího faráře a v lavicích kolem ní úplně cizí lidi ve starých krojích. Také známé a příbuzné, ale všichni už byli po smrti. Viděla také své zemřelé rodiče. Všichni pozorovali stařenku ostrým a nepřátelským pohledem. Vtom přišla její zemřelá kmotřenka a varovala ji. Pošeptala jí, že prý má z kostela vycházet pozadu a u brány odhodit plášť,“ popisuje událost Hans Schopf v knize Začarovaná Šumava.

A jak to dopadlo? Žena poslechla a tím se zachránila, neboť nadpřirozené bytosti se za ní skutečně vydaly. Ráno prý lidé nalezli na každém hrobu cár tohoto pláště.

Mše s mrtvým farářem
Další pověst pojednává o mladém tovaryši, který odpoledne zavítal do kostela, aby se zde pomodlil. Zasedl do lavice a po chvíli usnul. Probudily ho až silně znějící zvony. Byla již tma, ale oltář byl osvícen. Farář ve zlatém ornátu se zeptal, jestli je tady někdo, kdo by s ním odsloužil mši. „Tak se mládenec smiloval, poklekl u oltáře a sloužil duchovnímu, jak nejlépe uměl. Nic se mu nezdálo divné. Teprve při omývání, kdy faráři lil vodu přes jeho ruce, všiml si, že to byly ruce umrlce. Zamrazilo ho, podíval se na kněze, byl to strašný kostlivec,“ uvádí se v knize Začarovaná Šumava.

Mladík svým počínáním faráře, který čekal sto let, vysvobodil. Za svého života bral totiž peníze za mše a nesloužil je.

Tento článek autora vyšel také na serveru novinky.cz : http://www.novinky.cz/vase-zpravy/plzensky-kraj/klatovy/124-9523-tajemna-a-zahadna-mista-sumavy-kostel-sv-mikulase.html