Tajemných míst je zde více – vyberte si lokalitu, která vás zajímá, pro její podrobnější popis:
Počátkem 18. století se kladrubský opat Maurus Fintzguth rozhodl pro rozsáhlou přestavbu klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie, sv. Wolfganga a sv. Benedikta. Oslovil dva v té době nejznámější architekty – Jana Blažeje Santiniho a Kryštofa Dientzenhofera, aby vypracovali návrhy.
Opat se nakonec rozhodl pro nákladnější a rozsáhlejší Santiniho návrh, který za využití některých stavebních prvků původní románské baziliky vytvořil monumentální dílo ve stylu barokní gotiky.
Magická osmička
Číslo osm má velký význam – je jedním z Fibonacciho čísel, osm lidí přežilo biblickou potopu, podle islámu je osm nebí proti sedmi peklům a určitě bychom našli i další významy.
Santini magickou osmičku použil i v kladrubském klášterním kostele v podobě osmicípé hvězdy, která se nachází přímo pod hlavní kopulí (v menším provedení jsou pak tyto hvězdy i u hlavního oltáře).
„Číselné symboly, které se v Santiniho díle objevují nejčastěji v podobě geometrických obrazců, mají přímou souvislost se symbolikou tehdejší církve,“ uvádí Růžena Štíchová ve své práci Geometrie v architektuře Santiniho-Aichla.
Osmicípá hvězda ovšem není ryze křesťanský symbol – byla již emblémem mezopotamské bohyně Ištar (bohyně lásky a plodnosti) a teprve později se stává symbolem Panny Marie.
Hvězdná energie
Santini byl nejen vynikající architekt a matematik, ale pravděpodobně ovládal i nejrůznější tajné nauky a magie. Musel mít cit pro energetické a silové linie, neboť právě na jeho hvězdách v klášterním kostele proudí údajně velmi silná pozitivní energie. Někteří lidé zde ale pociťují i jakési brnění v končetinách či podivné tlaky.
Ať již je tajemství Santiniho stavby jakékoliv, podařilo se mu vytvořit překrásné dílo, které i ve 21. století budí obdiv a uznání.
Na kopci, který se nachází proti známému kladrubskému klášteru a kolem něhož se vine řeka Úhlavka, můžeme při důkladném pátrání nalézt několik malých pevnůstek, tzv. řopíků (takto byly pojmenovány podle Ředitelství opevňovacích prací), které byly vybudovány v roce 1937 v souvislosti se zvyšující se agresivní politikou fašistického Německa.
„Nejvyšší rada obrany státu učinila za mého předsednictví všecka usnesení ve věci pohraničních opevnění a financování tohoto velikého a jinak úspěšného podniku, jenž i vedle Maginotovy linie plně obstál a v mnohém ji předčil,“ zhodnotil kvalitu československého opevnění tehdejší prezident Československa Edvard Beneš (Paměti Část II, 1947).
Lehké opevnění, jehož oficiální název zněl LO vzor 37 (nebo vzor 36), bylo jakousi miniaturizací těžkého pěchotního srubu. Železobetonové stěny dosahovaly tloušťky 80 nebo 120 cm a byly schopné odolat střelám ráže 105 mm, resp. 155 mm. Životnost řopíku v případě útoku byla navíc umocněna perfektním začleněním do terénu.
Do objektu se vstupovalo šachtou přes dva metry hlubokou, do níž se otevíraly pancéřové dveře. Ani po jejich zdolání by nepřítel však neměl vyhráno, protože přímo proti nim se nacházela střílna, ze které bylo možné palebně kontrolovat šachtu i vstupní chodbu od pancéřových dveří.
Posádku řopíku tvořilo tři až sedm vojáků, vyzbrojených kromě osobních zbraní i kulomety, které byly umístěny do dvou ocelolitinových střílen. Venkovní prostor byl monitorován dvěma periskopy.
Kladrubské řopíky obsluhovali v roce 1938, kdy bylo Československo na pokraji válečného konfliktu s nacistickým Německem, vojáci 35. pěšího pluku z Plzně.
Jak byla pevnůstka vybavena a jak se v ní vojákům žilo, můžete v letních měsících obdivovat v Muzeu Československého opevnění Kladruby, v němž nechybí zbraně, ventilátor, periskopy a mnoho dalších součástí výzbroje a výstroje.
Kladruby u Stříbra, kde se nachází známý a každým rokem hojně navštěvovaný klášter, jsou opředené pověstmi, podle nichž by se zde mohl ukrývat obrovský poklad.
Kam až vedou podzemní chodby?
Je velice pravděpodobné, že přímo v klášteře začínaly podzemní chodby, které mohly sloužit k různým účelům. Není však jasné, kdy vlastně byly vybudovány. Pravdou je, že v nedalekém Stříbře i v okolí Kladrub v minulosti probíhala těžební činnost, a tak nouze o odborníky v ražení štol jistě nebyla.
V knize Miloše Štrauba a Jitky Lenkové Tajemné podzemí (III. díl – západní Čechy) je uvedeno, že z kláštera vycházely dvě chodby. Jedna směřovala k východu a vedla až do bývalého dvora ve Žďáru, vzdáleného vzdušnou čarou 1350 metrů od kláštera, druhá ústila přímo na jih směrem na Skapce.
Někteří se však domnívají, že chodby vedly ještě dál, například do Stříbra a Horšovského Týna.
Sloužily chodby k milostným setkáním?
Objevily se však i teorie, podle nichž byl kladrubský klášter propojen podzemní chodbou s ženským klášterem v Chotěšově.
„Ne všichni kladrubští mniši byli vždycky poslušni klášterního slibu, ale občas zatoužili také po setkání s osobami opačného pohlaví. Nejinak tomu bylo u některých jeptišek v sesterském klášteře chotětovském. Prý se navzájem tajně setkávali při cestě mezi oběma kláštery, ba dokonce i na různých místech zmíněné podzemní chodby,“ uvedl Jiří Čechura v knize Kladrubský klášter v pověstech, legendách a vyprávěních.
Vzhledem k tomu, že v případě přistižení, hrozil těmto párům velmi tvrdý trest (například zazdění zaživa), podzemí by představovalo ideální a bezpečné místo.
Dvanáct apoštolů v podzemní kapli
Podle jedné z pověstí se někde v podzemí v okolí Kladrub ukrývá obrovský poklad, který zatím nebyl nalezen.
„Vypráví se, že jirenském lese se nachází podzemní kaple, v níž je ukryto, kromě jiných cenností, také dvanáct apoštolů v životní velikosti z masivního stříbra. Podle jiných verzí jsou tyto sochy ze zlata nebo zase jen kamenné a svrchu pozlacené, s jednou zlatou sochou Ježíše na kříži. Vchod do této kaple má být uzavřen těžkým neopracovaným kamenem, na němž jsou vyryty dvě ryby,“ popisuje Jiří Čechura obsah pokladu.
Podle další pověsti si prý opat pozval do kláštera starého zedníka Pöpla, který byl se zavázanýma očima odveden po nějakých schodech dolů a nad sebou prý slyšel v jednu chvíli téct vodu a zaslechl i rachocení vozu. V podzemí musel vyhloubit výklenek do větší hloubky a do něj pak mniší nosili nejrůznější cennosti. Poté vše zazdil.
Jistě se i v dnešní době najde hodně lidí, kteří pověsti o mnišském pokladu věří. A třeba se i snaží nalézt kámen, na němž jsou vyryté dvě rybičky. Odvalené kameny, na které poměrně často narazíte v lesích v okolí Kladrub, jsou toho zřejmě důkazem.