Ukrývá se v Bukovníku pravěké kultovní místo?
Šumava stále nevydala a pravděpodobně ještě dlouho nevydá veškerá tajemství. Jedno takové se může ukrývat i nedaleko obce Žihobce.
Když budeme stoupat z této malebné šumavské obce po úzké asfaltové silnici, dorazíme asi po třech kilometrech do malé a nenápadné vesničky. Jen málokoho na první pohled napadne, že tato poklidná část Šumavy mohla v minulosti sehrát významnou úlohu.
Až ve 13. století?
Zdejší dominanta, kostel sv. Václava, pochází ze 13. století. Byť se nejedná o velkou sakrální stavbu, není pochyb o tom, že byla vybudována s jasným úmyslem – pomoci křesťanství zvítězit nad pohanstvím, které bylo na Šumavě silně zakořeněno.
„Staré pomístní názvy přírodních dominant krajiny – Blažňov (665 m n. m.), Želenov (663 m n. m.) a dalších, jako Pálená Hora, Pokloniště, Hrozín a konečně i četné nálezy zlomků keramiky, lidově zvané popelnice (podle obsahu nádob s typickými slovanskými znaky) na vrchu Blažňově, svědčí o pozdním přetrvávání předkřesťanského pohanského kultu v životě osady. Snad proto není Bukovník jmenován v zachované písemné zprávě z roku 1040 (podle historiků pozdějšího falzifikátu původního pergamenu) mezi osadami, věnovanými knížetem Břetislavem Břevnovskému klášteru,“ uvádí se v publikaci Obec Bukovník, která je uveřejněna na stránkách obce.
Pohanská svatyně s léčebnými účinky?
Není zapotřebí zdůrazňovat, že většina sakrálních staveb stojí v místě bývalých pohanských svatyní. Církev se tím snažila zničit a vymazat z podvědomí lidí vše, co mohlo vyvolávat vzpomínky na dobu pohanskou. Bohužel tím často docházelo i k likvidaci toho, co lidem pomáhalo.
„Jejím přirozeným středem je kostelík sv. Václava… Stojí na pravěkém kultovním místě, které bylo také určeno pro léčení. To zavdává příčinu k domněnce, že tu stával nejprve menhir. Energie bodu, který se nachází klasicky v křížové zóně kostela, je ostatně stále nadprůměrná,“ uvádí psychotronik Pavel Kozák v knize Tajemná místa od Blaníku k Sušici.
Dlouhověkost
Když se začteme do kroniky obce Bukovník, narazíme v ní na zajímavou pasáž, která zdůrazňuje dvě místní rarity – dlouhověkost a velkou výšku lidí.
„Vzácného stáří dožívají se někteří občané. Jistá osoba je stará přes 95 let, dokonce ´z nich´ i mnozí dosud pracují na poli a dobře čtou… Lid zdejší, Šumavani vynikají vzrostlostí do výšky,“ uvádí kronika.
Tři kameny
I když se Bukovník nachází v nadmořské výšce „pouhých“ 615 metrů, poskytuje krásný a svým způsobem uklidňující výhled na široké okolí.
Když se vydáme po silnici do Mačic, narazíme na budovu zvanou Sejpka. Před ní se nachází tři železné kříže, uchycené do tří oblých kamenů.
V zmiňované publikaci se uvádí, že podle pověsti by se mohlo jednat o kameny z období předkřesťanského. Pokud by se tato hypotéza zakládala na pravdě, nabízí se otázka, k čemu mohly tehdejším lidem sloužit. K provádění rituálů? K vykonávání obětí?