Některá místa na Šumavě nejsou příliš navštěvovaná a náhodným návštěvníkům tak poskytují zvláštní atmosféru s bohatou a možná i trochu tajemnou minulostí.
Strašínský kostel Narození Panny Marie coby kamenem dohodil, několik chalup, klid a překrásný výhled. Tak lze stručně charakterizovat místo, které nese podivný název – Věštín. Z okolních strání můžete pozorovat šumavské vrcholy Sedlo, kde v minulosti sídlili bájní Keltové, Ždánov a také menhiry posetý Javorník. Opačným směrem pak spatříte mohutnou zříceninu hradu Rabí.
Podle jedné z pověstí zdejší muži drželi hlídky, a jakmile spatřili v blízkosti hradu nebezpečí, zapálili hranici dříví, aby posádku varovali. Říkalo se jim věštci.
Věštín tak mohl plnit i funkci jakési mezistanice, přes kterou byly pomocí předem domluvených signálů předávány informace.
Původní cesta mezi Strašínem a Věštínem (dnes již zarostlá a obtížně přístupná) ukrývá i malou kapličku. Údajně se zde o půlnoci zjevovala černě oděná postava na černém koni – duch zemřelého stavitele ze Žichovic, který při stavbě strašínského kostela trýznil a bil lidi. K jeho vysvobození prý přispělo až postavení této kapličky.
Zkamenělý pacholek
Z Věštína je to kousek k další zapadlé vesničce, nesoucí název Damíč. Ani zde nechybí rozhlehlé louky, olemované hlubokými lesy a samozřejmě také trochu toho šumavského tajemna.
„Na drahách byla uprostřed studánka se zvlášť křišťálovou vodu, která každého pocestného osvěžila. Proto damíčští nechávali na kraji u kamene malý dřevěný žejdlík, aby se kolemjdoucí mohli napít,“ vypráví pověst O zakletých skalách (J. Sucháčová, L. Hromádková: Z podhůří Šumavy).
Jednou zde pásl ovce a kozy místní pasáček. Přišla k němu stará a vetchá babička a poprosila ho, zda by jí podal vodu. Než stačil chlapec nabrat životadárnou tekutinu, přiběhl pacholek Matěj a ženě vynadal, že má sedět doma.
„Stařenka neřekla tak ani tak, jen ruce pozvedla. Vtom nastala tma, vítr dul ze všech stran, hrom burácel a ten rámus trval hodnou chvíli. Když se vyjasnilo, po babičce ani památky. Na pastvině se objevila skála, u ní balvan a kolem roztroušeno kamení… Jediný pasáček tam stál živý a od úleku nemohl ani hlásku vydat. To začarovala tajemná babička neochotného Matěje od soběšických Machů, psa, ovce i kozy v nehybné kamení,“ popisuje pověst tuto událost.
Dva kostely
Damíč je opravdu zajímavým místem, odkud je možné se nerušeně dívat hluboko do vnitrozemí. Pozornost jistě zaujmou i dva nedaleké kostely v Bukovníku a Nezamyslicích. Pokud bychom tyto sakrální stavby spojili pomyslnou přímkou a tuto protáhli dále, zjistíme, že prochází přesně na jih přes Damíč směrem na Javorník, tedy do lokality opředené mnoha pověstmi a dosud nevyřešenými záhadami. Náhoda nebo v dávné minulosti byla tato místa opravdu propojená, například energetickými liniemi, které naši předci dokázali využívat?
Někteří badatelé se domnívají, že až 99% sakrálních staveb stojí na místech původních pohanských svatyní. A ty mívaly zpravidla jedno společné – nacházely se na významných energetických bodech.
Jinak tomu není ani v případě kostela sv. Václava v Bukovníku, který je výraznou dominantou zdejší krajiny.
„Stojí na pravěkém kultovním místě, které bylo také určeno pro léčení. To zavdává příčinu k domněnce, že tu stával nejprve menhir. Energie bodu, který se nachází klasicky v křížové zóně kostela, je ostatně stále nadprůměrná,“ uvádí psychotronik Pavel Kozák v knize Tajemná místa od Blaníku k Sušici.
Ovšem v Bukovníku to rozhodně není vše. U silnice na Mačice a Frymburk je sýpka, u které jsou tři kříže zasazené do tří oblých kamenů. Podle pověstí by se mohlo jednat o kameny z doby před nástupem křesťanství, možná využívané k obětním rituálům.