Výhled na zasněženou Šumavu si můžete vychutnat i nedaleko Strakonic

Nadmořská výška pouhých 664 metrů poskytuje výhled na vzdálené šumavské kopce i do vnitrozemí.

Celoročně přístupná rozhledna se nachází na vrchu Kbíl mezi obcemi Švejcarova Lhota a Libětice. Pokud se rozhodnete ji navštívit, můžete využít nenáročnou a krátkou trasu z rozcestí Pod Kbílem (po žluté značce).

Ocelová konstrukce

Výška telekomunikační věže, která slouží zároveň jako rozhledna, je 42 metrů, a 150 schodů vás přivede k vyhlídkovému ochozu ve výšce 27 metrů.

Je však nutné podotknout, že ocelová konstrukce je sice pevná a stabilní, avšak pod sebou budete mít po celou dobu pouze kovové rošty, které mohou některým lidem působit problémy (závrať, pocit strachu). Je tedy lepší se nedívat pod sebe nebo se raději tohoto výstupu vzdát.

Šumavské tisícovky

Každopádně výhled, který se před vámi otevře z vyhlídky, je nádherný. Obdivovat například můžete téměř 30 kilometrů vzdálený Boubín (1 362 m n. m.), Bobík (1 260 m n. m.), Libín (1 093 m n. m.), západním směrem pak Javorník (1 066 m n. m.) či Ždánov (1 065 m n. m.).

Rovněž vnitrozemí nabídne zajímavé pohledy. Několik kilometrů vzdálené Strakonice budete mít jako na dlani a jistě vám neuniknou ani mohutné chladící věže jaderné elektrárny Temelín, chrlící páru.

Tajemný dolmen

Od věže se můžete vydat k zvláštnímu kamennému uskupení – na dvou balvanech leží třetí a uprostřed je chodbička, kterou bez problémů proběhne pes.

„Existují 2 domněnky o jeho vzniku. Zastánci dolmenu jako díla přírody vysvětlují jeho vznik přirozenou cestou zvětráváním a posunem rulových skal. Obhájci lidského výtvoru této formace lidmi v pravěku argumentují přesnou orientací mezery pod kamenným stolem ve směru západ – východ. Jsou to zejména ti, kteří mají senzibilní schopnosti a tvrdí, že místo je aktivní a je liniově propojeno s několika energetickými body v okolí včetně nejsilnějšího, kterým je Boží kámen,“ uvádí se na stránkách www.sumavanet.cz.

Poutní kostel

Tím však vaše putování nemusí skončit. Za návštěvu stojí i nedaleký Kraselov, kam se dostanete po žluté značce. Jde o příjemnou procházku přes Švejcarovu Lhotu.

Nad Kraselovem pak vyniká poutní kostel sv. Anny, postavený v roce 1682 na popud Jana Ignáce Dlouhoveského, který pocházel ze staré šlechtické rodiny a studoval v Praze u jezuitů.

„Po svém vysvěcení na kněze se stal v r. 1665 děkanem v Německém (Havlíčkově) Brodě, poté kanovníkem ve Staré Boleslavi. R. 1667 farář hlavního pražského kostela staroměstského. Kanovník a později i probošt svatovítské kapituly. Od r. 1679 světící biskup a gen. vikář pražské diecéze,“ uvádí se na informační tabuli.

Zvon skončil v Německu

Válečná mašinérie zasáhla i tento kostel. Před koncem druhé světové války byl odvezen zvon pro potřeby válečného průmyslu. Naštěstí k jeho zničení nedošlo a byl nalezen v Německu, odkud byl později vrácen.

V roce 1957 pak byla provedena generální oprava kostela a ambitů. Socha sv. Anny, kterou nechal zmiňovaný Jan Ignác převézt z kostela sv. Apolináře v Praze, je nyní umístěna v depozitáři biskupství. V roce 2010 pak byla provedena oprava obytné části, posvěcená a pojmenována v roce 2011 jako Dům svatého Jáchyma.

Dávná tajemství šumavské hory

 

Popelná hora nedaleko Kašperských Hor patří mezi šumavské tisícovky a návštěvníkům nabízí nejen překrásný výhled, ale rovněž celou řadu zajímavostí.

Pokud si opravdu chcete vychutnat příjemnou procházku a rozmanitost šumavské přírody, je vhodné volit cestu od Nicova po modré značce směrem na Popelnou, avšak v lese je nutné odbočit na Studenec (po žluté značce).

Pod Milovským vrchem

Studenec se rozprostírá podél cesty na severovýchodním úbočí Milovského vrchu (996 m n. m.). Míjet budeme staré chalupy, několik křížů a pozorný cestovatel si jistě všimne i zvláštního kamene, který může připomínat lidskou postavuje s rovnoramenným křížem na hrudi. Za posledním stavením se otevře výhled na Javorník (1 066 m n. m.).

U dvou stromů, mezi nimiž je umístěn kříž na kamenném podstavci, uhýbá žlutá značka z hlavní cesty. Po chvíli dojdeme k dalším samotám s názvem Krousov.

Po zelené do rezervace

Na rozcestí opustíme žlutou značku a vydáme se vzhůru po zelené, která vás zavede do přírodní rezervace Pod Popelní horou. Vyhlášená byla v roce 1985 a rozkládá se na ploše 6,10 ha.

„Předmětem ochrany je zde bývalá pastvina s vitálními porosty chráněného jalovce obecného a řadou vzácných a ohrožených druhů rostlin na severním svahu Popelní hory (1 092 m n. m.),“ uvádí se na informační tabuli.

Kamenné moře s výhledem

Chceme-li zavítat na místo, které i v dnešní době inspiruje lidi k nejrůznějším kamenným výtvorům, odbočíme téměř na vrcholu hory z lesní pěšiny vlevo. Projdeme kolem malých pyramid, seskládaných z kamenů, a po několika desítkách metrů dorazíme ke kamennému moři, jak bývají tyto přírodní úkazy nazývány.

Výhled z vrcholu kamenného moře je opravdu překrásný, i když je částečně omezený okolními stromy.  A někdo zde vybudoval malou kruhovou stavbu, připomínající svatyni, a vyšší pyramidu.

Pravěké pohřebiště?

Je zajímavé, že zrovna Popelná hora v lidech vyvolává touhu skládat kameny do konkrétních tvarů.

„Právě tajemnost či esoterismus kraje hraje zvláštní roli při jeho vnímání člověkem. Lze se dívat hodiny do nějakého – i velmi pěkného – údolí, aniž bychom zachytili detail přitahující naši mysl. Jindy stačí okamžitý pohled na svah hory, aby nás upoutal na celý život. Vždy je rozhodující cosi neviditelného, ale velmi silně přítomného,“ popsal psychotronik Pavel Kozák zvláštnosti našeho vnímání krajiny (Tajemnými místy Šumavy v publikaci Šumava – příroda – historie – život).

Když si k tomu uvědomíme, že nedaleko odsud leží bývalé keltské hradiště Obří hrad s dosud přesně neobjasněnou funkcí, či Javorník s tajemnými menhiry, musíme si položit otázku, k jakým účelům byla tato tisícovka využívána v dávných dobách, tedy ještě před nástupem křesťanství.

Podle Pavla Kozáka je hora mohylovým pohřebištěm a nachází se na ní i nadprůměrný energetický bod.

„I tato část hory je hlavně hřbitovem a zdejší mohyly jsou sypány z poměrně velkých kamenů. Není jich příliš mnoho a činí dojem pohřbů významných lidí, už proto, že jsou v okolí energetického bodu – svatyně,“ uvedl v knize Tajemná místa od Blaníku k Sušici.

Stará sklárna

Zanechme minulost na vrcholu a vydejme se z Popelné hory směrem k rozcestí U Josefů. Cestou narazíme na kamenné ruiny. Jde o pozůstatky staveb, které tvořily sklářskou huť.

„Matěj Grabmüller, v letech 1773-1778 též stašský rychtář, podal spolu s Rozálií Adlerovou v  roce 1788 žádost o povolení výstavby nové sklárny na tzv. Woldřichovském hospodářství č. p. 1. Vyrábělo se zde duté sklo, páteřiky a hodinová sklíčka. U dvou tavících pecí zde pracovali: jeden hutní faktor, osm tovaryšů, pět tovaryšů na páteříky, jeden tavič a 48 pomocníků,“ uvádí se na stránkách www.zanikleobce.cz.

Páteříky byly barevné korálky, které se používaly k sestavování růženců. Ze Šumavy putovaly do Asie, Afriky i Ameriky.

Popelná hora je bezesporu krásnou částí Šumavy a zajímavým místem pro výlety. A možná stále ještě ukrývá nějaké tajemství, čekající na odhalení.

Podzimní Šumava se ukazuje v plné své kráse

V těchto dnech je možné pozorovat nádhernou proměnu šumavské přírody. Příprava na zimu je v plném proudu.

I když rozlehlé louky pomalu ztrácí svou zeleň, rozhodně to neznamená, že by mizela celková pestrost šumavské přírody. Naopak. Právě nyní poskytuje možná ty nejkrásnější scenérie, jaké vůbec umí naservírovat.

Z Dobré Vody k mohutné hoře

Příjemná a nenáročná cesta z Dobré Vody vás zavede na jeden ze svahů Křemelné (1 125  m n. m.), pod nímž se proplétá stejnojmenná říčka. Ocitneme se v místech, kde kdysi stávala druhá největší obec v Čechách (podle katastrálního území).

„Stodůlky patřily k oblíbeným letním místům. Měly svojí školu, pilu a mlýn. Velkou kapli sv. Šebestiána u rozcestí zdobil krásný barokní oltář. Ubytování nabízelo sedm hostinců,“ uvádí se v knize Zdeňka Roučky Tenkrát na Šumavě.

Pozor na nevybuchlou munici

Svah sice postupně zarůstá náletovými dřevinami, ale zatím je stále možné vychutnávat si výhled na údolí a okolní kopce, mezi nimiž dominuje Poledník (1 315 m n. m.). Dobrý pozorovatel ale objeví i Pancíř (1 214 m n. m.), známý turistický a lyžařský cíl Železnorudska.

Je však nutné držet se na cestě, neboť po vzniku vojenského prostoru v 50. letech minulého století zde řádila armáda, která veškeré stavby srovnala se zemí a v terénu se ještě může nacházet nevybuchlá munice, o čemž vás informují varovné cedule po obou stranách oficiální trasy.

Kolem přezimovací obory k nezapomenutelnému výhledu

Ze Stodůlek je možné pokračovat dále, a to lesní cestou, jejíž část vede kolem přezimovací obory pro jelení zvěř.

Na konci obory se před vámi otevře úžasný pohled, který vás donutí se zastavit a dlouho se dívat. Rozlehlé louky po obou stranách údolí, místy ozdobené stromy, do jejichž zlatavých korun citlivě pronikají sluneční paprsky, a lehký vánek rozfoukává listí do okolí. Nechybí však ani hluboké lesy na druhém břehu Křemelné a nad ní se zvedající další šumavská tisícovka (Spáleny – 1 013 m n. m.).

Chřipka zabíjela

Právě v těchto místech stávala obec Zadní Paště, kterou dnes už připomíná jenom kaple sv. Martina, vysvěcena 11.11.2011.

„Původní kaplička, postavená v 17. století a přestavěná v r. 1918 byla také zasvěcena sv. Martinovi. Visely v ní obrázky světců Vendelína a Leonarda,“ dočteme se na informačním panelu.

Velká rána přišla v listopadu 1918, shodou okolností před svátkem sv. Martina. Mimořádně těžká epidemie chřipky měla na svědomí několik lidských životů. Podlehli i do té doby lidé zdraví a silní.

Výhled na Kašperk

Ze Zadních Paští je to co by kamenem dohodil k Prostředním Paštím, kde vás okouzlí hned dva výhledy. Jeden směrem k údolí Křemelné a druhý na hrad Kašperk.

Odtud se pak můžete vydat buď k Předním Paštím a poté dolů k Otavě a Rejštejnu, nebo stoupáním kolem hory Křemelná k Velkému Babylonu. Za tuto o něco náročnější trasu ale budete odměněni další velkolepou přehlídkou, kterou přichystala Šumava. Pastviny, jehličnaté lesy, které jsou místy prosycené barevností listnatých stromů, kopce, majestátně hlídané Huťskou horou (1 187 m n. m.).

Je toho opravdu hodně, čím může šumavská příroda v dnešní těžké době potěšit oči i srdce.

 

Zdroj: Novinky.cz, autor: Jan Kaše

Jedna z nejkrásnějších středověkých sakrálních staveb v jihozápadních Čechách ukrývá tajemství

Nedaleko Sušice, v sousedství hradu Rabí se nachází obec Nezamyslice, která se může pochlubit opravdovým skvostem – kostelem Nanebevzetí Panny Marie.

Břevnovský klášter

Historie Nezamyslic, které byly součástí rozsáhlého újezdu, sahá hluboko do období středověku.

„Břevnovští opati zde dali vystavět na místní poměry velký kostel, podle něhož se vesnici ve 14. století říkalo Bílý Kostel – Alba ecclesia. Jméno Nezamyslice se vysvětluje jako ´ves lidí Nezamyslových.´ V držení břevnovských benediktýnů zůstaly Nezamyslice až do roku 1420. Do té doby také klášter dosazoval na zdejší faru členy svého řádu,“ uvádí se na stránkách Místní akční skupiny Pošumaví (www.masposumavi.cz ).

Podle psychotronika Pavla Kozáka (Tajemná místa Pošumaví) je zjevné, že právě benediktini umísťovali alespoň některé své kláštery a kostely na velmi významných energetických místech a linií. Kostel v Nezamyslicích je například propojen s Březníkem, kde měl poustevnu sv. Vintíř.

Neznámá svatyně

Ve starší literatuře se můžeme dočíst, že kostel byl založen po polovině 13. století, přičemž z této doby se dochovala románská věž se sdruženými okny ve třetím patře (např. ABC kulturních památek Československa, Panorama, 1985).

„….během první poloviny 14. století vyrostl na místě starší, blíže neznámé svatyně v Nezamyslicích kostel téměř dnešního půdorysného rozsahu nejspíš s polygonálně ukončeným kněžištěm opatřeným po obvodu opěráky a s věží na severní straně. Průzkum a rekonstrukce jednotlivých stavebních etap kostela vyloučily předpoklad, že severní věž je románského původu. Někdy v druhé polovině 14. století byla do jihozápadního koutu chrámové lodi vestavěna věž, jejíž účel není zatím docela jasný, a při tom byl upraven západní štít kostela. V období mezi lety 1390 – 1400 vyrostlo nové kněžiště na půdorysu rovnoramenného kříže,“ uvedl Roman Lavička v článku Nový pohled na stavební vývoj kostela Nanebevzetí Panny Marie v Nezamyslicích (Památky západních Čech, 2015).

Vraždění u kostela

V době třicetileté války se v Nezamyslicích údajně objevilo šest vojáků, kteří se rozhodli přenocovat před kostelem. V noci přepadli kolemjdoucí. Muže zabili a ženu vážně zranili – měla několik bodných a sečných ran.

Pomoci se však v následujících dnech od nikoho nedočkala. Hladová a vyčerpaná se chodila do kostela modlit k Panně Marii. A uzdravení na sebe nedalo dlouho čekat.

 

Templářská socha?

O významnosti Panny Marie nezamyslické svědčí i skutečnost, že byla vyobrazena na zastavení Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi.

„Relace z roku 1676 a 1700 hovoří o soše madony jako o zázračné. V relaci z roku 1676 je původ sochy spojován s templáři, jejichž klášter prý ležel nedaleko kostela, jak prozrazují dosud dochované základy,“ uvedl historik umění Jan Royt v kapitole s názvem Poutní místa na Šumavě, která je součástí rozsáhlé publikace Šumava – příroda-historie-život.

Zdroj: Novinky.cz, rubrika Cestování, autor Jan Kaše

V okolí zmizelé šumavské vesnice si lze vychutnat krásu šumavských kopců

Rozhlehlé louky, překrásné výhledy a také trocha nepříliš lichotivé historie. Tak lze charakterizovat část Šumavy, kam příliš lidí nezavítá.

Dříve zalidněná

Pokud se chcete vydat do míst, kde v nadmořské výšce kolem 900 metrů po staletí stávala vesnice Milov, můžete vyrazit po úzké silničce z Nicova směrem na Popelnou. Modrá turistická značka vás spolehlivě navede na polní cestu a procházku vám zpříjemní výhled na Javorník.

„Skutečně téměř až do konce 30. let 20. století byla Šumava zalidněná, políčka obdělávaná a vypásána v potu tváře a při nesmírné dřině, selské lesy chráněny jako oko v hlavě a dědictví budoucím generacím, cesty udržované, krajina kultivovaná,“ uvedl v předmluvě knihy Tenkrát na Šumavě Jiří Pokorný.

Hlavní cesta z Kašperských Hor

A Milov (nebo také Millau) nebyl co do zalidnění výjimkou. V 19, století zde údajně v patnácti staveních žilo přibližně 150 lidí, později se jejich počet ještě zvýšil.

„Milov ležel na staré cestě Kašperské Hory – Vimperk a až do doby kolem roku 1845 jím procházela veškeré doprava mezi oběma středošumavskými městy. Nová silnice pak vedla jinudy a tak Milov zůstal zcela stranou jakéhokoliv většího ruchu,“ dočteme se na informační tabuli.

Obdélníková náves se rozkládala kolem cesty. Nechyběla kaple s cibulovitou střechou a malou zvoničkou.

Zbyl jen pomník

„Před Javorníkem, který měl rovněž kolem 1000 metrů nadmořské výšky, ležela na jižním jeho svahu obec Nicov, k níž jsme my, Milovští, patřili. Byl tam i náš farní kostel a vedle něj naše obecná škola. Nicov neměl víc než 25 domů a nebyl tedy vlastně o nic moc větší než moje rodná ves,“ popsal Rudolf Gerhart, který se 24, srpna 1933 v této obci narodil (zdroj: www.kohoutikriz.org).

Po válce bylo zdejší německé obyvatelstvo odsunuto (uvádí se 730 lidí), čímž došlo k vylidnění a postupnému zániku této šumavské obce. Asi definitivní tečkou byl odstřel kaple v roce 1958. Dnes je obec připomínána malým pomníčkem v místě, kde kaple stávala.

Výhled z okolních luk

Kousek od pomníku se vám otevře impozantní výhled na šumavské vrcholy – Březník, Můstek, Hamižná, Javorná, Velký a Malý Prenet a mnoho dalších. K jejich identifikaci vám pomůže zde umístěný plánek. Velká škoda, že tady není lavička, na které by člověk vydržel dlouho sedět a obdivovat tu krásu.

Rozhodně se vyplatí navštívit i louku nad zaniklou obcí. Klid, který se kolem vás rozprostře, umožní vnímat a nasávat úžasnou atmosféru místa, kde dříve žili a pracovali lidé. A jestli budete mít zájem se dále procházet, modrá značka vás dovede až do Kašperských Hor.

 

Zdroj:

www.novinky.cz  (rubrika Cestování)

 

 

 

Dětský domov v Kašperských Horách uvítá každou pomoc

zdroj: https://www.novinky.cz/vase-zpravy/clanek/detsky-domov-v-kasperskych-horach-uvita-kazdou-pomoc-40318385

Dětský domov v Kašperských Horách uvítá každou pomoc

Nouzový stav, uzavření škol, zákaz mimoškolních aktivit, zákaz volného pohybu. Děti i zaměstnanci dětského domova obdivuhodně zvládají náročnou situaci, ale bez pomoci to jde jen těžko.

Dětský domov v Kašperských Horách má celkem tři pracoviště (Kašperské Hory, Sušice a Chanovice), v nichž je v současné době umístěno 48 dětí, a to v tzv. rodinných skupinách (několik dětí různých věkových kategorií sdílí „byt“).

Dvanáctihodinové směny i příprava oběda

Uzavření škol samozřejmě značně zkomplikovalo provoz domova, protože o děti se nyní musí 24 hodin starat pouze vychovatelé a další zaměstnanci. Z šestihodinových směn se přešlo na dvanáctihodinové, což je samozřejmě velice náročné.

„Změnil se denní rozvrh v rodinných skupinách – po ranní hygieně, snídani a úklidu pokojů následuje učení – plnění úkolů od učitelů. Vezmeme-li si modelovou rodinnou skupinu – 2 předškolní děti, 2 děti mladšího školního věku, 2 děti staršího školního věku a 2 učně či studenty, je to ´hukot´. Na pracovištích v Sušici a v Chanovicích musí ještě vychovatelé uvařit oběd. Žádní studenti pedagogických škol ani učitelé ze škol, které děti v běžném režimu navštěvují, neprojevili o pomoc v dětském domově zájem,“ řekla trochu zklamaně ředitelka Marie Kučerová.

Pomáhá internet i televize

Děti zatím zvládají celou situaci až obdivuhodně. K učení přistupují zodpovědně, a to dokonce i ty, které ve škole mívají problémy. Trochu náročnější to bylo u starších dětí, které dlouho nemohly pochopit náhlá omezení, hlavně volný pohyb mimo domov.

Velkou popularitu získal pořad UčíTelka, který běží každý všední den od 9.00 hod. na ČT2. Děti mají volný přístup k internetu – v každé rodinné skupině je k dispozici počítač a připojení. Mohou tak komunikovat se svými kamarády, příbuznými a učiteli.

Problém s rouškami

„Zpočátku jsme měli problém s rouškami a dezinfekčními prostředky. Krajský úřad nám zajistil textilní roušky z klatovské firmy UNITEX PROFI s.r.o., tety i s dětmi v pobočce v Sušici sedly k šicím strojům a část roušek také ušily, roušky pro malé děti nám poslaly hasičky z Albrechtic, paní Kadlecová z Kašperských Hor a paní Koubová ze Sušice,“ uvedla ředitelka dětského domova.

Dezinfekci na podlahy a další plochy se podařilo zakoupit a část poskytl i Plzeňský kraj, který je zřizovatelem domova.

Chybí antibakteriální gely a rukavice

„Jediné, čeho máme málo, jsou antibakteriální gely – asi 10 kusů nám přivezli dobrovolníci z Hromové party Tomáše Slavaty. Kromě gelů dovezli ještě stolní hry pro děti a sladkosti. Z hotelu Horizont ze Železné Rudy nám darovali ovoce a zeleninu pro děti. Uvítali bychom gumové rukavice – těch spotřebujeme hodně,“ sdělila Marie Kučerová.

Domov musí také zakoupit tři sušičky prádla, aby zajistili hygienické podmínky, protože sušení oblečení pro všechny děti na jednom místě není možné.

Dětský domov v Kašperských Horách uvítá každou pomoc. Nebuďme a lhostejní a pomozme dětem a také těm, kteří se o ně neúnavně starají, mnohdy na úkor svého volného času.