Tajemný šumavský vrchol nabízí překrásný výhled i hluboko do vnitrozemí

Podle legend byl v dávných dobách obývaný obry, později bájnými Kelty a v novodobé historii vojáky, kteří využili jeho skvělou polohu a nadmořskou výšku přes 900 metrů pro vybudování hlásky.

Celoročně otevřená rozhledna

Řeč je o Sedle, které se rozprostírá nad malou obcí Albrechtice, v níž se nachází jedna z nejstarších sakrálních staveb této lokality – kostel Panny Marie, sv. Petra a Pavla.

Sedlo, na kterém Keltové za využití přírodních útvarů vybudovali opevněné hradiště, je hojně využívaným turistickým cílem, nacházejícím na červené turistické značce, propojující Sušici, rozcestí pod hradem Kašperk, Ždánov a Královský kámen poblíž Javorníku.

Většina návštěvníků volí krátkou a nenáročnou stezku z parkoviště, které je poblíž kostela. Necelé dva kilometry mírného stoupání se dá bez problémů zvládnout i s malými dětmi. Na vrcholu se pak nachází téměř třicet metrů vysoká rozhledna, dostavěná v roce 2009. Nabízí impozantní výhled na šumavské dominanty – Poledník, Roklan, Huťská hora, Popelná hora, Javorník a další. Nechybí však ani hrad Kašperk, založený Karlem IV. k ochraně této části Šumavy.

Jeskyně nebo tajná chodba?

Pokud si však chceme vychutnat zdejší atmosféru, je dobré od rozhledny pokračovat dále. Mohutné kameny a skály prošpikované vzrostlými stromy nás přivedou do pohádkové krajiny. Najednou máme pocit, že jsme se ocitli zcela jinde.

Pozorný cestovatel jistě objeví malou kamennou pyramidu a nedaleko od ní vstup do nevelké jeskyně. Nebo snad nejde o jeskyni?

„Na severní straně Kašperských Hor zase byly zaznamenány indicie tajné podzemní chodby ústící do blízkého hradu Kašperk, ale dál do Sušice je na trase zaznamenáno více náznaků různorodých podzemních chodeb, které snad patřily jednotlivým, dnes už převážně zaniklým tvrzím. Nejpravděpodobnější jsou náznaky podzemní chodby ve směru Nový Dvůr, Klepačka, Humpolec, Albrechtice,“ uvedli Miloš Štraub a Jitka Lenková v knize Tajemné podzemí.

Obětiště

Pravěký člověk věřil v bohy, s kterými se snažil komunikovat různými způsoby, a to s cílem naklonit si jejich přízeň. Na posvátná místa přinášel dary, ale výjimkou nebylo ani provádění obětí.

„Kousek za sedelským průsečíkem linií je jihovýchodní brána hradiště a vpravo od ní pod přírodní skálou s jeskyní, která je součástí opevnění, je místo, jež sloužilo jako obětiště. Nešlo tu však o lidské oběti,“ uvedl psychotronik Pavel Kozák v knize Tajemná místa od Blaníku k Sušici.

Vnitrozemí jako na dlani  

Opatrně procházíme mezi skalami (povrch je za vlhkého počasí velice kluzký), až dorazíme na kraj lesa. Po levé straně se před námi objeví paseka s vyčnívajícími kameny a skalními útvary. Vydáme se k nim a po několika desítkách metrů nás uchvátí úžasný výhled hluboko do vnitrozemí.

Pokud je nám venkovní teplota nakloněna, nejlepší, co můžeme udělat, je posadit se a jenom se rozhlížet. Ani po patnácti minutách se nemůžeme odtrhnout a naše oči budou neustále zkoumat blízké i ty nejvzdálenější body. Kolem nás se rozprostře klid umocněný mohutným strážcem za našimi zády – hradem Kašperk.

Je obdivuhodné, jak tehdejší lidé dokázali bez jakékoliv techniky najít pro své hradiště takové místo, jakým je Sedlo. Kdo nebo co jim pomohlo vytipovat zrovna tuto lokalitu? To se asi již nikdy nedozvíme. Můžeme ale vnímat krásu, která nás tady všude obklopuje a vnáší do našeho nitra tak potřebnou pohodu a vyrovnanost.

Na šumavský Kůstrý za dávnými záhadami  

Jedna z dominant Strašínska, dosahují nadmořské výšky přes 800 metrů, poskytuje nejen překrásný výhled do vnitrozemí, ale v minulosti pravděpodobně sehrála významnou úlohu v životě tehdejších lidí.

Na Šumavě je krásné to, že nám neustále umožňuje objevovat nová místa. Asi jen málokdo může s čistým svědomím prohlásit, že v tomto úžasném pohoří prochodil a navštívil úplně vše. Jednou ze zapomenutých a neprávem opomíjených lokalit může být i Kůstrý, na jehož dva vrcholy nevede žádná turistická značka.

Strašidelné bytosti

Svahy Kůstrého, na nichž se střídá les s pastvinami a loukami, vždy probouzely fantazii lidí. Není tedy divu, že se dochovaly i pověsti, dokreslující tajemnost této části Šumavy. Jeden zdejší chalupník například uviděl dudy, které hrály, avšak bez dudáka. U kamenné kovadliny v údolí Rúždského potoka se prý každý podzim konalo shromáždění divoženek a hastrmanek, netopýrů, sýčků, výrů a dalších bytostí. A špatně by se vedlo smrtelníkovi, který by je vyrušil.

„Hospodský na Parýzku, zvaný ´Starý Parýzek´ nebo také ´Herr von Parýz´, kdysi dávno vyprávěl, že na jižní straně Lhoty pod Kůstrým stával zámek. Vedle něho prý byla sklárna a myslivna. Příkop v tom lese dokazuje, že by snad pověst mohla být pravdivá… Starý Parýzek také tvrdil, že na podzim, když padne mlha, v tom lese straší a dějí se věci podivné,“ dočteme se v publikaci Jaroslavy Sucháčové a Ludmily Hromádkové Z podhůří Šumavy.

Kudy na vrcholy?

Jedna z cest může vést z již zmiňované Lhoty pod Kůstrým. Po necelém kilometru příjemné lesní cesty odbočíte vpravo a budete postupně stoupat vzhůru. Pod samotným vrcholem vás po levé straně zaujme vyšší skála s nenápadným křížkem. Je jak vystřižená pro pohádku o čertech a dobrý pozorovatel si jistě všimne i „vstupu“ do pekla.

Druhou variantou je trasa od rozcestí U Benedy. Vydáte se po zelené značce západním směrem (na Strašín) a při vstupu do lesa „zelenou“ opustíte, odbočíte vpravo a po dalších cca 200 metrech opět vpravo. Tato cesta je méně náročná.

Stačí si jen sednout a dívat se 

Pokud zvolíte druhou cestu, dorazíte k prvnímu vrcholu, odkud je překrásný výhled do vnitrozemí. Zdejší kameny vám za příznivého počasí poslouží jako lavička k odpočinku a relaxaci. A není problém zde strávit i delší dobu, protože budete mít neustále co zkoumat v dálkách, které se před vámi rozprostírají.

O několik desítek metrů dále je pak další vyvýšené místo. Při troše pozornosti objevíte i relativně bezpečnou stezku v podobě jakýchsi kamenných schodů, po nichž můžete vystoupat na plošinu. Výhled ale není kvůli vzrostlým stromům příliš dobrý a s předchozím se nedá vůbec srovnat.

Svatyně zvláštního významu?     

Zajímavý pohled na Kůstrý přinesl v knize Tajemná místa od Blaníku k Sušici psychotronik Pavel Kozák, který uvedl, že je to příjemné a velmi zvláštní místo. K jihozápadnímu vrcholu pak upřesnil:

„Ten tvoří malá skalka a na jejím severozápadním úpatí je energetický bod Kůstrého. Jeho síla je sice již nízká, nicméně tu kdysi byla pravděpodobně svatyně zvláštního určení. Dnes bychom ji nejspíš přirovnali k telefonní centrále. Informace ovšem nešly po kabelu ale po energetických spojnicích, které tvoří pravidelnou hvězdici. Na jejich koncích můžeme nalézt Dlouhé hory u Střelských Hoštic, Mladotický vrch, Ostrý u Volyně, kapli v Nezamyslicích, Vůstrou u Libětic, kostel P. Marie Sněžné v Kašperských Horách, menhir Sluneční kámen, peckovský menhir a Dobršskou zvonici.“

Do zapadlé části Šumavy za dávnými tajemstvími

Některá místa na Šumavě nejsou příliš navštěvovaná a náhodným návštěvníkům tak poskytují zvláštní atmosféru s bohatou a možná i trochu tajemnou minulostí.

Strašínský kostel Narození Panny Marie coby kamenem dohodil, několik chalup, klid a překrásný výhled. Tak lze stručně charakterizovat místo, které nese podivný název – Věštín. Z okolních strání můžete pozorovat šumavské vrcholy Sedlo, kde v minulosti sídlili bájní Keltové, Ždánov a také menhiry posetý Javorník. Opačným směrem pak spatříte mohutnou zříceninu hradu Rabí.

Podle jedné z pověstí zdejší muži drželi hlídky, a jakmile spatřili v blízkosti hradu nebezpečí, zapálili hranici dříví, aby posádku varovali. Říkalo se jim věštci.

Věštín tak mohl plnit i funkci jakési mezistanice, přes kterou byly pomocí předem domluvených signálů předávány informace.

Původní cesta mezi Strašínem a Věštínem (dnes již zarostlá a obtížně přístupná) ukrývá i malou kapličku. Údajně se zde o půlnoci zjevovala černě oděná postava na černém koni – duch zemřelého stavitele ze Žichovic, který při stavbě strašínského kostela trýznil a bil lidi. K jeho vysvobození prý přispělo až postavení této kapličky.

Zkamenělý pacholek

Z Věštína je to kousek k další zapadlé vesničce, nesoucí název Damíč. Ani zde nechybí rozhlehlé louky, olemované hlubokými lesy a samozřejmě také trochu toho šumavského tajemna.

„Na drahách byla uprostřed studánka se zvlášť křišťálovou vodu, která každého pocestného osvěžila. Proto damíčští nechávali na kraji u kamene malý dřevěný žejdlík, aby se kolemjdoucí mohli napít,“ vypráví pověst O zakletých skalách (J. Sucháčová, L. Hromádková: Z podhůří Šumavy).

Jednou zde pásl ovce a kozy místní pasáček. Přišla k němu stará a vetchá babička a poprosila ho, zda by jí podal vodu. Než stačil chlapec nabrat životadárnou tekutinu, přiběhl pacholek Matěj a ženě vynadal, že má sedět doma.

„Stařenka neřekla tak ani tak, jen ruce pozvedla. Vtom nastala tma, vítr dul ze všech stran, hrom burácel a ten rámus trval hodnou chvíli. Když se vyjasnilo, po babičce ani památky. Na pastvině se objevila skála, u ní balvan a kolem roztroušeno kamení… Jediný pasáček tam stál živý a od úleku nemohl ani hlásku vydat. To začarovala tajemná babička neochotného Matěje od soběšických Machů, psa, ovce i kozy v nehybné kamení,“ popisuje pověst tuto událost.

Dva kostely

Damíč je opravdu zajímavým místem, odkud je možné se nerušeně dívat hluboko do vnitrozemí. Pozornost jistě zaujmou i dva nedaleké kostely v Bukovníku a Nezamyslicích. Pokud bychom tyto sakrální stavby spojili pomyslnou přímkou a tuto protáhli dále, zjistíme, že prochází přesně na jih přes Damíč směrem na Javorník, tedy do lokality opředené mnoha pověstmi a dosud nevyřešenými záhadami. Náhoda nebo v dávné minulosti byla tato místa opravdu propojená, například energetickými liniemi, které naši předci dokázali využívat?

Někteří badatelé se domnívají, že až 99% sakrálních staveb stojí na místech původních pohanských svatyní. A ty mívaly zpravidla jedno společné – nacházely se na významných energetických bodech.

Jinak tomu není ani v případě kostela sv. Václava v Bukovníku, který je výraznou dominantou zdejší krajiny.

„Stojí na pravěkém kultovním místě, které bylo také určeno pro léčení. To zavdává příčinu k domněnce, že tu stával nejprve menhir. Energie bodu, který se nachází klasicky v křížové zóně kostela, je ostatně stále nadprůměrná,“ uvádí psychotronik Pavel Kozák v knize Tajemná místa od Blaníku k Sušici.

Ovšem v Bukovníku to rozhodně není vše. U silnice na Mačice a Frymburk je sýpka, u které jsou tři kříže zasazené do tří oblých kamenů. Podle pověstí by se mohlo jednat o kameny z doby před nástupem křesťanství, možná využívané k obětním rituálům.

Perla Otavy a její okolí nabízí mnoho zajímavostí

Horažďovice, označované jako Perla Otavy, v minulosti sehrávaly díky své poloze významnou úlohu a byly středem pozornosti tehdejších vlivných a mocných šlechtických rodů.

Středověké centrum

Na nedalekém vrchu Prácheň, který umožňoval kontrolovat široké okolí a jeho strmé a těžko přístupné svahy poskytovaly i dostatečnou ochranu, vzniklo již v 10. století slovanské hradiště, ve 14. století přestavěné na kamenný hrad. V dobách Přemyslovců se jednalo o správní, kulturní, řemeslné a vojenské centrum Prácheňského kraje.

Význam hradu ale postupně upadal. Ani částečná přestavba, provedená v 15. stol. Půtou Švihovským, jeho slávu neobnovila. V druhé polovině 16. stol. byl již pustý a chátral.

Z osady město

S rozvojem hradu souvisela i osada u Otavy, která ležela na zemské stezce z Prahy do Bavorska. V roce 1292 král Václav II. povýšil Horažďovice na město. Bylo to v době, kdy patřily rodu Bavorů ze Strakonic, kteří se zasloužili o jejich rozvoj a rozkvět.

Výstavba byla v plném proudu, a to včetně opevnění. I v dnešní době můžeme obdivovat zbytky fortifikace, například Červenou bránu z druhé poloviny 13. století, která je druhou nejstarší památkou městského hrazení v Čechách. Původně byla opatřena železnou mříží a padacím mostem přes hluboký příkop.

Dominantou náměstí je pak raně gotický kostel sv. Petra a Pavla, který byl postaven na místě staršího kostela sv. Petra.

Nejvyšší sudí a zlatý poklad

V 2. polovině 15. století se majitelem Horažďovic stal nejvyšší sudí království Českého Půta Švihovský z Rýzmberka, který do města přivedl františkány a nechal vystavět jejich klášter, který plánoval jako pohřebiště rodu Švihovských (sám tam byl pohřben).

Jak již bylo uvedeno, Půta rovněž provedl rekonstrukci hradu Prácheň. Podle jedné z pověstí chtěl prý opravit i kostel sv. Klimenta, stojící asi 100 metrů pod hradem. Došly mu však finance a poddaným nařídil, že mají penězi naplnit zvon, který nechal odlít. Přinucena byla také chudá vdova, matka tří dětí. Vhodila do zvonu své poslední groše a pronesla kletbu. Zvon se propadl do země a zmizel. Podle jedné z pověstí se Půta Švihovský rozhodl opravit také kostel sv. Klimenta, který stojí asi 100 metrů pod hradem. Došly mu však peníze a tak poddaným nařídil, aby penězi naplnili zvon. Jedna chudá vdova byla také přinucena vhodit do zvonu své poslední groše. Ta pak pronesla kletbu a zvon se propadl do země, kde má být dodnes.Podle jedné z pověstí se Půta Švihovský rozhodl opravit také kostel sv. Klimenta, který stojí asi 100 metrů pod hradem. Došly mu však peníze a tak poddaným nařídil, aby penězi naplnili zvon. Jedna chudá vdova byla také přinucena vhodit do zvonu své poslední groše. Ta pak pronesla kletbu a zvon se propadl do země, kde má být dodnes.

Zakázka pro záhadného umělce

Dalším významným šlechticem, který se intenzivně zajímal o Horažďovice, byl Zdeněk Lev z Rožmitálu, který si vzal za manželku Půtovu dceru Kateřinu. V roce 1519 byl ve zdejším klášteře přijat jako laický bratr do společenství bratří františkánů, což jako katolík jistě považoval za velkou poctu.

Možná právě toto mohl být impulz pro objednávku oltáře sv. Anny, který se dnes nachází v Rožmberské kapli zámku v Českém Krumlově. Zdeněk Lev se obrátil na řezbáře, jehož skutečné jméno neznáme. Používal iniciály IP. Pracoval v bavorském Pasově a patřil mezi nejvýznamnější a zároveň nejzáhadnější středověké umělce 16. století.

„Dřevěný oltář, který v dubnu 1523 urgoval Zdeněk Lev z Rožmitálu u Monogramisty IP, byl druhou významnou uměleckou zakázkou, zmíněnou v šlechticově korespondenci. Nesouvisel ani s vybavením kostela v Blatné, jehož byl Zdeněk Lev z Rožmitálu bohatým dárcem…. Jako nejpravděpodobnější hypotéza se zdá, že českokrumlovský oltář sv. Anny od Monogramisty IP byl původně určen pro klášter františkánů – observantů v Horažďovicích, asi 20 km od Blatné, hlavní rezidence Zdeňka Lva z Rožmitálu,“ uvedl historik umění Peter Kováč, jeden z autorů knihy Monogramista IP.

Horažďovice a jejich okolí mají i v dnešní době co nabídnout. Historie na vás dýchá na každém kroku – kostely, kaple, zbytky opevnění, zámek, muzeum, zřícenina hradu, morový sloup a mnoho dalších zajímavostí.

Výhled na zasněženou Šumavu si můžete vychutnat i nedaleko Strakonic

Nadmořská výška pouhých 664 metrů poskytuje výhled na vzdálené šumavské kopce i do vnitrozemí.

Celoročně přístupná rozhledna se nachází na vrchu Kbíl mezi obcemi Švejcarova Lhota a Libětice. Pokud se rozhodnete ji navštívit, můžete využít nenáročnou a krátkou trasu z rozcestí Pod Kbílem (po žluté značce).

Ocelová konstrukce

Výška telekomunikační věže, která slouží zároveň jako rozhledna, je 42 metrů, a 150 schodů vás přivede k vyhlídkovému ochozu ve výšce 27 metrů.

Je však nutné podotknout, že ocelová konstrukce je sice pevná a stabilní, avšak pod sebou budete mít po celou dobu pouze kovové rošty, které mohou některým lidem působit problémy (závrať, pocit strachu). Je tedy lepší se nedívat pod sebe nebo se raději tohoto výstupu vzdát.

Šumavské tisícovky

Každopádně výhled, který se před vámi otevře z vyhlídky, je nádherný. Obdivovat například můžete téměř 30 kilometrů vzdálený Boubín (1 362 m n. m.), Bobík (1 260 m n. m.), Libín (1 093 m n. m.), západním směrem pak Javorník (1 066 m n. m.) či Ždánov (1 065 m n. m.).

Rovněž vnitrozemí nabídne zajímavé pohledy. Několik kilometrů vzdálené Strakonice budete mít jako na dlani a jistě vám neuniknou ani mohutné chladící věže jaderné elektrárny Temelín, chrlící páru.

Tajemný dolmen

Od věže se můžete vydat k zvláštnímu kamennému uskupení – na dvou balvanech leží třetí a uprostřed je chodbička, kterou bez problémů proběhne pes.

„Existují 2 domněnky o jeho vzniku. Zastánci dolmenu jako díla přírody vysvětlují jeho vznik přirozenou cestou zvětráváním a posunem rulových skal. Obhájci lidského výtvoru této formace lidmi v pravěku argumentují přesnou orientací mezery pod kamenným stolem ve směru západ – východ. Jsou to zejména ti, kteří mají senzibilní schopnosti a tvrdí, že místo je aktivní a je liniově propojeno s několika energetickými body v okolí včetně nejsilnějšího, kterým je Boží kámen,“ uvádí se na stránkách www.sumavanet.cz.

Poutní kostel

Tím však vaše putování nemusí skončit. Za návštěvu stojí i nedaleký Kraselov, kam se dostanete po žluté značce. Jde o příjemnou procházku přes Švejcarovu Lhotu.

Nad Kraselovem pak vyniká poutní kostel sv. Anny, postavený v roce 1682 na popud Jana Ignáce Dlouhoveského, který pocházel ze staré šlechtické rodiny a studoval v Praze u jezuitů.

„Po svém vysvěcení na kněze se stal v r. 1665 děkanem v Německém (Havlíčkově) Brodě, poté kanovníkem ve Staré Boleslavi. R. 1667 farář hlavního pražského kostela staroměstského. Kanovník a později i probošt svatovítské kapituly. Od r. 1679 světící biskup a gen. vikář pražské diecéze,“ uvádí se na informační tabuli.

Zvon skončil v Německu

Válečná mašinérie zasáhla i tento kostel. Před koncem druhé světové války byl odvezen zvon pro potřeby válečného průmyslu. Naštěstí k jeho zničení nedošlo a byl nalezen v Německu, odkud byl později vrácen.

V roce 1957 pak byla provedena generální oprava kostela a ambitů. Socha sv. Anny, kterou nechal zmiňovaný Jan Ignác převézt z kostela sv. Apolináře v Praze, je nyní umístěna v depozitáři biskupství. V roce 2010 pak byla provedena oprava obytné části, posvěcená a pojmenována v roce 2011 jako Dům svatého Jáchyma.

Dávná tajemství šumavské hory

 

Popelná hora nedaleko Kašperských Hor patří mezi šumavské tisícovky a návštěvníkům nabízí nejen překrásný výhled, ale rovněž celou řadu zajímavostí.

Pokud si opravdu chcete vychutnat příjemnou procházku a rozmanitost šumavské přírody, je vhodné volit cestu od Nicova po modré značce směrem na Popelnou, avšak v lese je nutné odbočit na Studenec (po žluté značce).

Pod Milovským vrchem

Studenec se rozprostírá podél cesty na severovýchodním úbočí Milovského vrchu (996 m n. m.). Míjet budeme staré chalupy, několik křížů a pozorný cestovatel si jistě všimne i zvláštního kamene, který může připomínat lidskou postavuje s rovnoramenným křížem na hrudi. Za posledním stavením se otevře výhled na Javorník (1 066 m n. m.).

U dvou stromů, mezi nimiž je umístěn kříž na kamenném podstavci, uhýbá žlutá značka z hlavní cesty. Po chvíli dojdeme k dalším samotám s názvem Krousov.

Po zelené do rezervace

Na rozcestí opustíme žlutou značku a vydáme se vzhůru po zelené, která vás zavede do přírodní rezervace Pod Popelní horou. Vyhlášená byla v roce 1985 a rozkládá se na ploše 6,10 ha.

„Předmětem ochrany je zde bývalá pastvina s vitálními porosty chráněného jalovce obecného a řadou vzácných a ohrožených druhů rostlin na severním svahu Popelní hory (1 092 m n. m.),“ uvádí se na informační tabuli.

Kamenné moře s výhledem

Chceme-li zavítat na místo, které i v dnešní době inspiruje lidi k nejrůznějším kamenným výtvorům, odbočíme téměř na vrcholu hory z lesní pěšiny vlevo. Projdeme kolem malých pyramid, seskládaných z kamenů, a po několika desítkách metrů dorazíme ke kamennému moři, jak bývají tyto přírodní úkazy nazývány.

Výhled z vrcholu kamenného moře je opravdu překrásný, i když je částečně omezený okolními stromy.  A někdo zde vybudoval malou kruhovou stavbu, připomínající svatyni, a vyšší pyramidu.

Pravěké pohřebiště?

Je zajímavé, že zrovna Popelná hora v lidech vyvolává touhu skládat kameny do konkrétních tvarů.

„Právě tajemnost či esoterismus kraje hraje zvláštní roli při jeho vnímání člověkem. Lze se dívat hodiny do nějakého – i velmi pěkného – údolí, aniž bychom zachytili detail přitahující naši mysl. Jindy stačí okamžitý pohled na svah hory, aby nás upoutal na celý život. Vždy je rozhodující cosi neviditelného, ale velmi silně přítomného,“ popsal psychotronik Pavel Kozák zvláštnosti našeho vnímání krajiny (Tajemnými místy Šumavy v publikaci Šumava – příroda – historie – život).

Když si k tomu uvědomíme, že nedaleko odsud leží bývalé keltské hradiště Obří hrad s dosud přesně neobjasněnou funkcí, či Javorník s tajemnými menhiry, musíme si položit otázku, k jakým účelům byla tato tisícovka využívána v dávných dobách, tedy ještě před nástupem křesťanství.

Podle Pavla Kozáka je hora mohylovým pohřebištěm a nachází se na ní i nadprůměrný energetický bod.

„I tato část hory je hlavně hřbitovem a zdejší mohyly jsou sypány z poměrně velkých kamenů. Není jich příliš mnoho a činí dojem pohřbů významných lidí, už proto, že jsou v okolí energetického bodu – svatyně,“ uvedl v knize Tajemná místa od Blaníku k Sušici.

Stará sklárna

Zanechme minulost na vrcholu a vydejme se z Popelné hory směrem k rozcestí U Josefů. Cestou narazíme na kamenné ruiny. Jde o pozůstatky staveb, které tvořily sklářskou huť.

„Matěj Grabmüller, v letech 1773-1778 též stašský rychtář, podal spolu s Rozálií Adlerovou v  roce 1788 žádost o povolení výstavby nové sklárny na tzv. Woldřichovském hospodářství č. p. 1. Vyrábělo se zde duté sklo, páteřiky a hodinová sklíčka. U dvou tavících pecí zde pracovali: jeden hutní faktor, osm tovaryšů, pět tovaryšů na páteříky, jeden tavič a 48 pomocníků,“ uvádí se na stránkách www.zanikleobce.cz.

Páteříky byly barevné korálky, které se používaly k sestavování růženců. Ze Šumavy putovaly do Asie, Afriky i Ameriky.

Popelná hora je bezesporu krásnou částí Šumavy a zajímavým místem pro výlety. A možná stále ještě ukrývá nějaké tajemství, čekající na odhalení.