Nenáročná trasa, kterou je možné naplánovat i jako celodenní výlet, přináší zajímavé výhledy, mnoho zajímavostí a především klid, rozprostírající se povětšinu procházky.
Kaple měla být zbourána
Naše putování začíná na svahu Huťské hory, v Podlesí, jehož název byl do roku 1947 Vogelsang. V této osadě, jejíž historie sahá do období středověku, stávala sklárna, panský dům a také kaple sv. Barbory, postavená koncem 17. století skelmistrem Sebastianem Floriánem Gerlem.
V roce 1979 byla zrušena kulturní ochrana této sakrální stavby a plánovala se její demolice, ke které naštěstí nedošlo. Po její rekonstrukci byla v roce 2018 Ministerstvem kultury opět prohlášena za kulturní památku, která je využívána k svatebním obřadům, vernisážím, společenským akcím nebo prostě jenom k odreagování od každodenních starostí a malému zamyšlení uprostřed šumavské přírody.
„V 18. století proslula sklárna ve Vogelsangu, kde sklářští podnikatelé Eisnerové vyráběli různé druhy dutého skla a tzv. pateříky (korálky k růžencům),“ uvádí se v rozsáhlé publikaci Šumava – příroda – historie – život.
Kdy začala výroba ve zdejší sklárně, není známo, ale odhaduje se, že tomu tak bylo již v 15. století. Ukončena byla roku 1891.
Výhled z věžičky
Součástí dnešního areálu je kromě jiných zajímavostí i malá věžička, která poskytuje překrásný výhled na okolní kopce a hrad Kašperk.
Na své si přijdou i milovníci zvířat a děti. K vidění jsou koně, bizoni, ovce, kozy a zvědaví oslíci, kteří se na vás přijdou k plotu podívat a nechají se i podrbat.
A pokud jste vášniví čtenáři, jistě vás zaujme knihobudka, což je vlastně bývalá telefonní budka, zaplněná různými knižními tituly.
Pramen k napití
Opustíme „ptačí zpěv“, jak lze volně přeložit Vogelsang, a spustíme se po žluté turistické značce do údolí, kterým se proplétá říčka Losenice. Po levé straně kousek od mostu, přes který pak budeme pokračovat, je lesní pramen s průzračnou vodou. Je zde rovněž vybudováno malé posezení, kde si můžete vychutnat vodu bez úprav, prostě tak, jak ji stvořila šumavská příroda.
Málo známý pohled na Kašperské Hory
Opustíme pramen, jehož voda nás příjemně osvěžila, a pokračujeme směrem k Císařskému Dvoru, od kterého se nad cestou táhne louka. Jestliže si chceme vychutnat impozantní scenérie, musíme opustit turistickou značku a vydat se vzhůru po této louce.
Na jejím vrcholu se před námi otevře výhled na Huťskou horu, do údolí, v němž se schovává Rejštejn, ale hlavně budeme mít Kašperské Hory a za nimi majestátný hrad Kašperk jako na dlani. I když zde vydržíme delší dobu, stejně nedosáhneme pocitu nasycenosti. Stále budeme zkoumat další a další detaily tohoto úžasného místa.
Hrůzou vstávaly vlasy na hlavě
Z louky se vrátíme na cestu, která nás dovede ke Zlatému potoku. Tady se můžeme rozhodnout, zda budeme stoupat do Kašperských Hor, nebo půjdeme po zelené značce zpět k Losenici a odtud pak na Malý Kozí Hřbet, místo, které bylo v 19. století kvůli obrovskému množství sněhu několik měsíců odříznuto od světa. Po oblevě byla do osady vyslána zdravotní komise.
„A z toho, co lékaři spatřili v domcích a chatrčích, jim hrůzou vstávaly vlasy na hlavě. Nebylo obydlí bez mrtvoly, v některých staveních ležely i tři nebo čtyři… Špatná výživa, nedostatek čistoty a čerstvého vzduchu zplodily jakýsi druh nemoci podobné tyfu. Řádily horečky a hnisavá onemocnění a lidé umírali jeden za druhým… Hrozba epidemie si vyžádala nemilosrdné zásahy. Spálil se skoro veškerý majetek, obzvláště postele a slamníky, a obydlí se musela uvnitř i zvenku nově vybílit,“ uvedl Karel Klostermann v knize Črty ze Šumavy.
Flusárna
Poslední zastávkou je místo se zvláštním názvem – Flusárna, který však nevznikl podle zlozvyku v podobě plivání.
„Ale v tomto místě, kde stával velký hospodářský dvůr se zvoničkou, se pálilo dřevo na popel a ostatní popel se zde povinně shromažďoval. Z něho se pak louhováním vyráběla potaš (flus), která se dodávala do sklárny ve Vogelsangu či jinam, jako nutná přísada k výrobě skla,“ dočteme se na informační tabuli.
Jestliže si chceme ještě trochu užít šumavské atmosféry, vystoupáme po louce nad Flusárnou, odkud se nám naskytne další skvělý výhled.
Z Flusárny je to na Vogelsang co by kamenem dohodil. Tam naše příjemné a zajímavé putování začalo a po více jak deseti kilometrech skončilo.