Krásná příroda a smutná historie šumavské Bučiny

Přečkala dvě světové války, hospodářské krize, veškeré rozmary počasí včetně obrovských přívalů sněhu, avšak osudným se jí nakonec stala obrana socialismu a míru.

Nejvýše položená obec

Několik kilometrů od Kvildy, téměř na samé hranici s Bavorskem vznikla koncem 18. století obec Bučina (Buchwald). Nadmořská výška 1 125 m jí přinesla jeden rekord – byla nevýše položenou vesnicí v Čechách. Její název vznikl podle starých a statných buků, které zde rostly.

„Buky kolem Bučin už jsou jen dávnou bájí; nespatřil jsem jeden jediný. Ale – tak mi alespoň vyprávěli – za tmavých vlhkých nocí fosforeskuje zetlelé dřevo starých pařezů jako houfy světlušek. Pocestní v tom úkazu vidí špatné znamení a zlé duchy. Ach ano, je to špatné znamení, tohle poslední světélkování na hrobech nádhery, která už asi na věčné časy zmizela,“ popsal v roce 1890 situaci Karel Klostermann v knize Črty ze Šumavy, který si ale zároveň pochvaloval úroveň zdejšího pohostinství. Na hrnce masa budou hosté ještě hodně dlouho vzpomínat.

Škola, hotely i pošta

Bučina těžila ze své polohy. Do sousedního Bavorska co by kamenem dohodil a za jasného počasí překrásný výhled na šumavské kopce i vzdálené vrcholky Alp. Není tedy divu, že i přes drsné přírodní podmínky zde žili lidé, kteří se živili pěstováním zemědělských plodin, chovem dobytka, ale také prací v lese a zpracováním dřeva. V obci nechyběla škola, pošta či budova finanční stráže. V roce 1858 se tady v čísle popisném 2 narodil učitel a spisovatel Johann Peter (†1935, Vimperk), jehož pamětní deska se nachází po pravé straně silnice na Kvildu, v místě, kde stával jeho rodný dům.

„V letech 1929-1930 zde stálo 38 domů s 343 obyvateli (337 německé národnosti). Typické pro Bučinu byly nízké dřevěné domy na metrové podezdívce s obytnou částí, chlévy, stodolou a ubytováním pro čeleď pod jednou šindelovou střechou. Na návětrné straně často bývala vyrovnaná hranice s palivovým dřívím…. Průvodce z roku 1938 zmiňuje hotel Fastner (17 pokojů s 50 lůžky, z pavlače Fastnerova hotelu nádherný obraz Šumavy, někdy i Alp), hostinec J. Plechingera (9 lůžek), hostinec Zum Tiroler (15 lůžek) a Pešlovu chatu Bučina (20 pokojů),“ dočteme se v knize Zdeňka Šmída Tajemství šumavské hranice.

Místo hotelu pohraniční rota 

Jak již bylo uvedeno, v obci žilo především německé obyvatelstvo. Po roce 1945 došlo k jeho odsunu a vesnice s necelými šedesáti obyvateli postupně směřovala ke své poslední cestě. Obnovený provoz Pešlova hotelu neměl dlouhého trvání. V roce 1951 jej pro své potřeby převzali pohraničníci.

„Pro hraniční pásmo vydalo ministerstvo vnitra dne 15. 7. 1957 zvláštní směrnici, která de facto znamenala rozšíření totální demoliční akce, jež proběhla v zakázaném pásmu v letech 1952 – 1953, i na hraniční pásmo. To znamenalo okamžité zboření i těch staveb, jež dosud měly své vlastníky a ušly proto první vlně destrukce. Tehdy definitivně zmizely například Bučina, Knížecí Pláně ….,“ uvádí se v publikaci Šumava – příroda, historie, život (kapitola Poškozené a zničené památky na Šumavě).

Dráty, miny a špionáž

Počátkem padesátých let minulého století byly v pohraničních oblastech vykáceny průseky a v nich se pak postupně začal stavět drátěný zátaras, do něhož byl zaveden elektrický proud. Později bylo přistoupeno k modernějšímu systému ochrany hranic bez použití vysokého napětí.

Ochrana socialismu a míru před imperialistickými agresory, jak byly ospravedlňovány kroky tehdejších mocných, se nevyhnula ani Bučině. Kromě drátů byla podminována i silnice na Kvildu, avšak průjezd byl možný. Miny by se aktivovaly až v případě hrozícího nebezpečí. Na louce nad silnicí můžeme i v dnešní době nalézt železobetonový kulometný objekt, do kterého se vstupovalo šachtou.

V knize Tajemství šumavské hranice jsou uvedeny i vzpomínky pamětníků:

„Z rozhledny u Pešlovky jsme z velikého dalekohledu pozorovali prostor – okolí roty a pohyb ve vesnici Finsterau, často zde létala americká špionážní letadla-cessny.“ 

 

Podle publicisty Zdeňka Šmída byla v pozdější době na Bučině umístěna i odposlouchávací zařízení proti nepříteli. Jinak řečeno, na obou stranách hranice probíhala činnost, jejímž cílem bylo získat informace o protivníkovi.

Volně do Bučiny i do Bavorska

Pád komunistického režimu znamenal i uvolnění restriktivních opatření v pohraničí. Do Bučiny se dnes můžete vydat pěšky, na kole či autobusem, který sem jezdí tak, jako v dobách tzv. první republiky. Bohužel se již nikdy nevrátí podoba této kdysi malebné šumavské obce. Ta je nenávratně pryč.

Můžeme se kochat překrásným výhledem, který Bučina poskytuje, a posléze se zcela volně vydat k hraničnímu přechodu. Malý most nás spolehlivě a bezpečně převede přes hraniční potok Čertova voda. Žádná kontrola, žádné prohlížení zavazadel.

Na bavorské straně můžeme posedět a rozjímat o tom, jak málo stačí, aby se lidem zakázal svobodný pohyb a možnost navštěvovat tak úžasná místa, jakými Bučina a její okolí bezesporu jsou.